Masopustní průvod – „maškarádi“

(s využitím textu Renáty Šťastné)

Řekneme-li masopust, vybaví se nám průvod masek, muzika, koláče, jitrnice, štamprlička a tanec. V různých krajích se dodnes dodržují různé humorné zvyky, které maškary při obchůzce vesnicí praktikují. Někde převlečení lidé vtrhávají do domů, kde honí mladé dívky a místní hospodyně, a ty se pak musí vykoupit. Mezi domy milenců se vysypávají cestičky pískem a na vrata stavení malují srdce.
Nejdřív ale musel Laufr (nebo taky Strakatej), který šel v čele průvodu, požádat místního rychtáře, aby mu vydal klíče od vesnice a povolení konat průvod. Pokud rychtář vyhověl, ujaly se maškary vlády nad vsí a všechno bylo dočasně dovoleno.
Masopustní průvod se neobejde bez medvědáře, který si na řetězu vede svého medvěda, jenž během obchůzek tančí s hospodyňkami. Velkým lákadlem, hlavně pro děti, je kobyla. Tvoří ji dvě osoby, jedna představuje hlavu a druhá zadní část těla. Mezi ústřední postavy patří i šašek v barevném šatu se špičatou čepicí. V ruce má bič a tím odhání lidi bez masek. V průvodu často potkáme také kominíka se žebříkem, bábu s nůší nebo myslivce, ale také cikánky, nevěsty a nejrůznější zvířecí maškary, například koně, čápa nebo kohouta.
Cestou maškary zastavovaly chodce, dávaly jim připít kořalky, za kterou vybíraly příspěvek na muzikanty, a prováděly různé rozpustilé kousky. Zvláště spadeno měly na ženy a dívky. Ty se často musely vykupovat – penězi či kořalkou. Dříve se za maškary mohli převlékat jen svobodní a mladí ženatí muži, později se průvodu účastnili i ti starší. Ženy v maskách se na vesnicích objevily až ve 20. století.
Obchůzka maškar byla vždycky spojena s pohoštěním. Hospodáři a hospodyně nabízeli klobásy, kořalku, pivo, koblihy, koláče a cukrovinky, do velkého talíře maškarám přispívali na muziku. Některé maškary, převážně to byl Žid, si braly výslužku samy, třeba pečeni z trouby, uzené z komína nebo vejce z komory.
Během pochůzky všichni společně popravili klibnu (kobylu), na závěr pochovali basu a večer se sešli u muziky.